Pohádky pro děti

O MAKOVÉ LIDUŠCE

10.05.2014 00:00
Bylo-nebylo jedno makové království, ve kterém žila maková panenka Liduška. Pořád jedla jenom mák a byla smutná. Pan král s královnou makového království si nevěděli rady, jak makovou Lidušku uzdravit a rozveselit. Jednoho krásného slunečního dne, když rozkvetli všechny makové pole, navštívil...

O VODNÍM ANDÍLKOVI TOMOVI

10.05.2014 00:00
Bylo jednou, na konci všech moří a oceánů jedno vodnářské království. Žili tam mořský král s královnou, mořské víly, delfínci, všechny malé rybičky i velké ryby. Toto království se nacházelo těsně pod královstvím malého ježíška a tak tam pořád svítilo světýlko lásky. Také vodní květinky a korály...

Verše

J.V. SLÁDEK - DĚTEM

MATIČCE

Matičko má milá, moje drahá matko

Vy jste jako holub a já holoubátko.

Vy jste holub zlatý, já holoubek bílý

Kde jsme se v tom širém světě natrefili!                

V tom Vašem srdéčku tolik lásky bydlí

Schovejte mne k němu pod Vašimi křídly.

                                   

 

CHALOUPKA

Ta naše chaloupka prostá, milá,

Jak by to pro ptáčky klícky byla.

Není tak maličká z dálky z blízka,

Nikomu se tam však nestýská.

Máme v ní ptáčata všichni místa.

 

A Kdo jí uvidí kolem přejde

Neřekl by, co se tam štěstí vejde.

Jestli ho ve světě někdy ztratím,

K Tobě se chaloupko pro něj vrátím.

 

MODRÁ OČKA

Hvězdičky už vyšly, červánek už zhas,

Očka modrá očka, už je ke spaní čas.

Do kalíšku květů blahý sen už slétl,

Zavřete se očka, modrý květ už vykvetl.

 

Ve hnízdečku sladce tiše usnul pták,

Očka, modrá očka, spěte také tak.

Už jste  den celý koukala moc,

Očka, modrá očka – dobrou noc!

 

NA ZAHRÁDCE

Dokola, dokola, kdo si víc pospíší

Budeme se nahánět, jako dva motýlci.

Trávníkem, cestičkou, jak se kdo otočí,

 A ještě nám na tvářích růžičky naskočí.

 

Trávníkem, cestičkou, dokola, dokola,

Až na nás z daleka matička zavolá.

Potom si usedneme matičce na klíně,

Jako dva motýlci na jedné květině


VČELKA

Včelka lítá sem a tam od fialek k růžičkám,

Od růžiček v lípy květ všude sbírá sladký med.

Na jabloni, na máku, od rána až k soumraku.

 

Od jara až k jeseni lítá květnou zelení.

U všech květů čilý host, až je v úlu medu dost.

A když zasněžen je úl, má vždy sladký plný stůl.

 

Ať je zima ať je led vzpomíná na letní květ.

Vzpomíná na slunka jas, čeká až se vrátí zas.

V létě práce, v zimě klid-kéž nám všem tak mohlo být.

 

 Níže uvedené verše napsala paní Ludmila Třetinová

Veselá Abeceda

A - Alík, Alík, Alíček, měl zelený klobouček.
S kočkami se o kost pral, klobouček si roztrhal.

B - Běží muška za šnekem, pro omáčku s česnekem.
A k housence pro šátek, do práce i na svátek.

C - Cvrček cvrkal cvrk i cvrk, měl špinavý nos i krk.
Až ho mušky chytily, do kaluže strčily.

D. Dudek dudal du, du du, schoval se k nám na půdu.
Aby přespal tuhou zimu, zalezl si pod peřinu.

E - Ejhle, vrána, jak se nosí, sněhuláčka pěkně prosí.
Sněhuláčku, sněhuláčku, dej mi něco do zobáčku.

F - Fouká vítr fouká, stará sova smutně kouká.
Málo vidí, špatně slyší, v starém hradě chytá myši.

G - Gustav viděl letadlo, rozbil mámě zrcadlo.
Pavouk křižák viděl střepy, řekl, že je vláknem slepí.

H - Husa bílá nohatá, měla malá housata.
Vodila je v průvodu, přes vesnici na vodu.

I - I á, i á, osel hýká, když utíká do rybníka.
Když je oslík maličký, denně myje nožičky.

J - Ježek doktor mezi duby, trhal zmiji oba zuby.
Zakousla prý malé ptáče, ať jen tedy za trest pláče.

K - Kohout ráno kokrhá, po dvorečku pobíhá.
Poznáte ho po hlase, každé ráno v rozhlase.

K - Krtek, krtek, krteček, nesl žížal raneček.

     Kuřata ho přepadla, žížaly mu ukradla.
 
L - Lišák Zrzek potkal myšku, měla šátek na kožíšku.
     Koupila ho za tři zlaté, od kmotřičky Boubelaté.
 
M - Mourek malý neposeda, své klubíčko stále hledá.
      Nedá pokoj chviličku, rád si smlsne na mlíčku.
 
N - Naše kočka strakatá, měla čtyři koťata.
      Jedno černé, druhé bílé, třetí žluté-roztomilé.
      A to čtvrté okaté, po mamince strakaté.
 
O - Opičátko opičí, když se myje, nekřičí.
      Ať je doma, ať jde ven, čistotné je celý den.
 
P - Prase, prase, prasátko, krmili jak děťátko.
     A že tloustlo víc a víc, dali ho do jitrnic.
 
R - Ráček, ráček, rak, střihal si na frak.
      Jak si stříhal malé kousky, ustřihl si při tom vousky.
 
S - Slípka, slípka, slepička, snesla čtyři vajíčka.
     Z každého se za krátko, vyklovalo kuřátko.
 
T - Tuleň, tuleň nenasyta, po celý den ryby chytá.
      Až nachytá plný vak, vyhrává jim na zouvák.
 
U - Ušák zajíc s kmotrou srnkou, na zelí chuť měli velkou.
      V zeleném poli strašák stál, ušák utek, on se bál.
 
V - Vrána, vrána, jak se nosí. Sněhuláka pěkně prosí:
      "Sněhuláčku, sněhuláčku, dej mi něco do zobáčku."
 
Z - Zajíc Ušák u křoví, snědl pytel cukroví.
     A teď ježí chloupky, že ho bolí zoubky.

Povídání o ptáčcích

Černá vrána s havranem si letí,
ale neví kam to bude, děti.
Kde byla dřív pestrá políčka,
rostla na nich různá meníčka.
Tam našli to a tam zas tohle,
bylo jídla všude dost.
Dnes je vrána i ten havran,
na políčkách vzácný host.
Všude řepka, slunečnice,
stále se to střídá.
Půda už je vyčerpaná,
přišla na ně bída.
Ubývá jich, je to smutné,
mají tady úkol svůj.
Mělo by se něco změnit,
je to nutné, stůj co stůj.
A co vrabci štěbetaví?
Ti se mezi sebou baví,
že jich hodně ubývá,
přirozené potravy,
už tu mnoho nezbývá.
Dvorečky se slepicemi,
byl to pro ně pravý ráj.
Těch už také mnoho není,
proč, i já se s nimi ptám.
Slepice dnes v klecích sedí,
snášejí tam vajíčka.
Ke snídani jim nesypou,
pravá zdravá zrníčka.
Všechno je dnes umělé,
kam až tohle povede?
Snad, až děti vyrostete,
moudřeji se rozhodnete.
Na zahradách, v sadech, polích,
všude bude veselo.
Tak jak kdysi u babičky,
zvířátkům se dařilo.
Budou znovu upravená,
malá pestrá políčka,
kde si bude volně zobat,
vrabec i ta slepička.

Sněhulák

Už se zase sype z nebe, do nohou to pěkně zebe.
Za vrátka ven vyběhneme, panáčka si postavíme.
Jedna koule, druhá, třetí, už sněhulák stojí, děti.
Ještě malou chviličku, z mrkve nos a metličku.
Místo očí uhlíky, ústa - klacík malinký.
A na hlavu pekáček, hotový je panáček.
Ejhle, vrána, jak se nosí, sněhuláčka pěkně prosí:
"Sněhuláčku, sněhuláčku, dej mi něco do zobáčku?"
"Nic ti nedám, vždyť jsem bos a ztratil bych ještě nos."
Leť na římsu, popros děti, dobrá mají srdíčka,
najde se tam i pro tebe, kousek toho jablíčka.
Miluje je černý kos, chodí také stále bos.